Začalo soutěžní klání Stárplej

V sobotu 5. března odstartoval již čtvrtý ročník soutěžního festivalu regionálních amatérských kapel Stárplej. Tradičně se tato akce konala v jabloneckém Klubu Na Rampě. Když jsem vešla do klubu, v sále byly všechny stoly zaplněny osazenstvem oblečeným ve většině případů do černé barvy. Nejčastějším nápisem na trikách a mikinách bylo AC/DC. Hned mi bylo jasné, že se můžu těšit na tvrdou muziku. Moderátorem večera byl Martin Kadlec, který byl také jedním z porotců. Kromě něj vynášeli ortel Martin Bauer, Petr Jakimiv a Pavel Kopal. Velmi důležité byly samozřejmě také hlasy diváků…

Číslo jedna si vylosovala jablonecká kapela Hegesh. Sami se řadí do zvláštní škatulky „knajp´n´roll“. To, co ukázali, mělo něco z punku, rocku a ska. V každém případě jsem se celých 25 minut skvěle bavila. Čtyřčlenná partička totiž předváděla tak neuvěřitelně energický výkon, že leckdo, kdo by chtěl udržet jejich tempo, by odpadl už po druhé věci. Vrátím se však k předvedeným skladbám. Jako první zazněla píseň, jejíž náplní byl příběh o řidiči, kterého opilého chytili policajti. Kluci tvrdili, že je k napsání této písně inspirovala vlastní zkušenost…Se začátkem této písně pod pódiem začala řádit čtveřice tanečníků, která působila jako osobní doprovod kapely. Postupně ze čtyř zůstali 3 a do konce nevydržel ani jeden z kluků. Hegesh nepředvedli pouze vlastní tvorbu, ale několik melodií si vypůjčili (teda doufám, že ne všechny). Slyšeli jsme upravenou kultovní trampskou píseň Montgomery, Górale (Za lasami, za górami, za dolinami) od Čechomoru a nečekaně také píseň Lenky Filipové Prý se tomu říká láska – v podání Hegeshe o tom, čím je pro ně Česká republika. Zpěvák Fífa, který skákal na pódiu, z pódia a zase zpět byl prvním zpěvákem, kterého jsem viděla zpívat s cigárem v ruce a mezi jednotlivými slovy si potahovat. O to větší poklonu mu musím složit, že vydržel až do konce. Celkem se Hegesh představili se 6 písněmi. Kdybych je mohla ohodnotit, získali by ode mě titul nejzábavnější skupiny večera.

Jako druzí vystoupili Sotvarock z Liberce. Jejich vystoupení po předešlé kapele bylo skokem úplně někam jinam. Písně začínaly, případně končily rockově laděnými kytarovými sóly. Po prvních tónech tedy ještě nedaly tušit, co přijde. Kdo by čekal, že název kapely má něco společného se stylem, kterému se věnuje, mýlí se. Jméno formace složené z pěti členů odráží fakt, že spolu hrají teprve půl roku. Žánrově bych kapelu zařadila do country rocku. S touto skupinou vystoupila jediná dáma tohoto večera. Zpěvačka zpívala až na několik nedokonalostí čistě, bylo jí dobře rozumět a měla také příjemný hlas. Ovšem prezentace skladeb se moc nepovedla. Celková produkce byla utahaná a nepříliš zajímavá. Z celkem 4 písní, které Sotvarock zahráli, byla v rychlejším tempu pouze poslední a bohužel ji naprosto pohřbil text. Vyznělo to, jako by kapela hrála hru, kdo vymyslí nejvíce slov končících na „í“, „ím“ a „á“. Ze skladby o lásce se tak stala nepěkná groteska. Na druhou stranu kapela má ještě spoustu času vše vypilovat. Na tak krátkou existenci zahráli velmi dobře. Řekla bych, nejstřídmější kapela 1. kola.

Pod číslem tři vystoupili naši staří známí, stále dokonalejší Exil 51. Začali tradičně songem Mayday, následoval Gramofon a poté zahráli zcela novou věc s názvem Deset. Myslím, že tahle melancholická písnička se opravdu podařila. Jako většina jejich skladeb je osobitá a hudebně zajímavá. Jen konec bych ještě trochu doladila – závěrečné zpívání „úúú“ mi přijde nadbytečné. Po nové skladbě následovala má oblíbená Balkánská a pětadvacetiminutové vystoupení kluci zakončili songem Dokud hrajem, žijem. Jejich výkon byl skvělý. Nedá se téměř nic vytknout. Všechny své soupeře dalece převyšovali. Ode mě získávají cenu nejprofesionálnější kapely.

Jako poslední na pódium nastoupila kapela z Turnova Nothingham. Pětičlenná formace hrající gothic-rock večer zakončila téměř se stejným elánem, jako ho skupina Hegesh započala. Kdyby se ten večer vyhlašovala cena za nejdelší písně, Nothingham by neměli konkurenci. Za přidělený čas totiž zahráli 2 skladby. Původně jsem napočítala tři, ale ta první byla nejspíš jen zvuková zkouška. Přesto, že kapela přijela z Turnova, měla v sále mnohem větší podporu než kapely místní. Vystoupení si všichni muzikanti neskutečně užívali – rozkročené pozice kytaristů a správně nakřáplý hlas klávesisty dodávaly jejich muzice ty správné grády. Pro tuhle kapelu žádné nej nemám, byl to prostě nářez s velkým „N“.

Během večera probíhala také soutěž diváků o permanentku do Klubu Na Rampě. Po třech soutěžních kolech ji vyhrála fanynka kapely Nothingham za originální imaginární předvedení hry na tahací harmoniku.

A jak to všechno dopadlo?

Nejlepší zpěvačkou večera byla vyhlášena Jarka ze Sotvarocku.

Cenu nejlepšího kytaristy si odnesl Honza Odvárka z Exilu 51.

Zvláštní cenu předsedy poroty (Martina Bauera) získal zpěvák Fífa z kapely Hegesh za pódiový projev. Jako poděkování si při vstupu na pódium stáhl kalhoty a ukázal nám své pozadí – což mluví za vše.

Cenu Klubu Na Rampě vyhráli Nothingham.

U diváků zvítězila formace Exil 51, která se také stala absolutním vítězem a získala tak postup do finále. Nutno dodat, že Exil 51 vyhráli na celé čáře – hlasovali pro ně 3 ze 4 porotců. Pouze Petr Jakimiv choval více sympatií ke kapele Sotvarock.

Prvního vítěze tedy známe, otázkou je, s kým se utká. Čekají nás ještě 3 kola a podle toho, co jsem viděla a slyšela v kole prvním, se velmi těším na další vystoupení. Další kolo se uskuteční 1. dubna (na Apríla :o) a zahrají zde kapely Vevývoji!, Kopr, Sabotters, Patron a Pitty Poky.