Mako!Mako na Rohozeckých slavnostech

Minulou sobotu se v Turnově, konkrétně v areálu pivovaru Rohozec, udál fest, který byl unikátní. Po několika letech se sešel rekordní počet lidí i přes nepřízeň počasí a možná snad i z toho důvodu, protože, přiznejme si to, kdo z vás by seděl od božího poledne na pražícím slunci trestající jednoho Skaláka za druhým? To bychom do večera nevydrželi.

Vstup byl zdarma, Rohozec nabízel čtrnáct druhů piva od klasiky desítky, přes čtrnáctku až po medové a malinové pivo. A ne, neodvážil jsem se ochutnat, tak se ani neptejte. Nechyběly stánky s upomínkami, tombolou a samozřejmě - to bez čeho by správný pivař nepřežil – stánky s krkovičkou, uzeným, klobáskami a buřtíky. Na večer byl naplánovaný velký ohňostroj, o kterém jsem se doslechl, že byl velkolepý, ale který jsem bohužel zmeškal, protože ne každý máme takovou výdrž jako naši praotcové se staletými vousy a pracně vypracovanými břichy.

Pivo se popíjelo za stálého doprovodu kapel, jako byly například Vraťák (Kabát revival), který dost slušně odehrál při nejmenším dvou, ne-li tří hodinový set. Nechyběly ani klasiky jako Nešlapeto či Zelenáči. Nakonec se dostalo i na trochu tvrdší Seven.

Ale to o čem jsem se rozhodl psát, není ani jedna z těchto kapel, ale ještě mladé, čtyřleté uskupení hudebníků, kteří si svůj koncert odehráli ještě za denního světla, a kteří mi natolik uhranuli, že jsem si řekl: „O tomhle prostě musíš informovat.“  

Mako!Mako je opravdu těžké charakterizovat. Kapela se narodila před čtyřmi lety a už fakt, že vznikla z nadaných mladých studentů JAMU, nám dává znát, že půjde o něco zajímavého.  Skládá se ze čtyř členů a pouze ze tří, někdy čtyř nástrojů, z basy, z kytary, občas z houslí, ale především z úst. Je to tak. Tahle formace si řekla „na co bicí, když máme beatbox?!“. Snad bych měl zmínit, že jeden jejich vokalista je dvojnásobným mistrem ČR v beatboxu a vicemistr světa v teamovém beatboxu, ale to fanoušky k poslouchání přeci nedonutí, nebo ano?

Nejprve vás musím upozornit, že do sobotního večera jsem neměl rád beatbox a takovýto styl muziky jsem poslouchal tak leda z rádia na autobusovém nádraží. Ale stát pod podiem a sledovat tento čtyř-tet mi otevřelo nové obzory. Byla to jejich energie, jejich zápal a jiskry v očích, které mi prozradili, že pro ně je hraní srdeční záležitostí, a muzika o tom vypovídá. V neposlední řadě to byla jediná zpěvačka v jinak mužském obsazení, která mě poprvé přinutila pozvednout hlavu a otočit ji směrem k podiu. Byl to její hlas. A sledovat ženu nosící v sobě několika měsíční dítě, jak se oddává rytmům hudby, je něčím… něčím z čeho mi dochází slova. A to se moc často nestává.

Dosud jsem vám neřekl, jaký styl muziky Mako!Mako hrají. V pořádku. Protože to nevím. Kapela sama se charakterizuje jako Run' n 'Be. Hádám, že když spojíte funk, hip-hop, beat, basu a říznete to beatboxem, tak prostě musíte vymyslet nový hudební styl.

Jestli teď řeknete „Ne, tenhle styl muziky já neposlouchám,“ tak si vás najdu a tenhle článek vám omlátím o hlavu (s pardonem i bez), protože jestli se někde poblíž bude konat jejich koncert tak vy na něj půjdete a bude se vám to líbit. Věřte mi. Občas se mi stane, že mám pravdu.