Elánu v Liberci chyběl elán: poctivé řemeslo, ale bez emocí

Elánu v Liberci chyběl elán: poctivé řemeslo, ale bez emocí

Stane se třeba, že jdete na rande. Čas plyne, sklenku vína střídá další, konverzace hladce běží, váš protějšek je fajn, prostě příjemný večer.
Má to ale jednu chybku. Lépe řečeno chybu. A to chybu fatální. Za celý večer totiž nezafunguje takové to cosi, čemu se říká vzájemná chemie. Lidově řečeno: prostě nepřeskočí jiskra.
Přesně takový byl čtvrteční koncert skupiny Elán před nabitým hledištěm liberecké Tipsport arény. Byl naprosto dokonalý, neodbytý, zkrátka stoprocentně odvedená práce. Toť ale vše.
Jiskru ten večer neměl – přesně v duchu nedávného prohlášení lídra skupiny, baskytaristy a zpěváka Joža Ráže, který už má všeho dost a plánuje konec. „Kdyby bylo po mém, tak už jsme skončili dávno. Umělec to má podle mého zabalit, když je slavný. Já muziku nesnáším. Živí mě, ale chybět mi nebude. Už se mi nechce nic.“

Představte si, že děláte svůj job čtyřicet let. Jste skvělí, opravdové jedničky ve svém oboru. Lidé vás mají rádi, ale už jste za ty roky viděli a zažili jednoduše úplně všechno. Kdo se v takové situaci ubrání vyhoření, musí být opravdový kabrňák. Může to dopadnout jinak, než že na koncertě, jehož pořadové číslo se pohybuje někde v desetitisícových hodnotách, kvalitně odehrajete a odzpíváte vše, co je potřeba, ale nepřidáte k tomu vůbec nic navíc? Prakticky jediný z Elánu, kdo se večer v Liberci bavil a exceloval, byl klávesista a zpěvák Vašo Patejdl; z ostatních muzikantů čišela na pódiu naprostá profesionalita a rutinérský chlad.

Vše je dokonale spočítané, prokalkulované a vymyšlené tak, aby to fungovalo: pohybové choreografie, které se osvědčily, a proto se s léty nemění. Blýsknutí se sóly, která však nesmí být moc dlouhá, aby neunavovala. Finta se zpěvákem, který během písně na pódiu není, aby se náhle „překvapivě“ vynořil, osvícen bodovým reflektorem, na vyvýšeném piedestalu na druhém konci sálu. O milionkrát omletém roztleskávání a rozezpívávání ani nemluvě.

Je rovněž důležité sestavit bez jediné chybičky seznam skladeb. Elán ví, co funguje a co lidé chtějí: Mláďatá, Nie sme zlí, Kamaráti, Tuláci v podchodoch, Čo je, čo je, čo chceš, Čaba neblázni, Smrtka na pražskom orloji, Bosorka, Ak nie si moja... stačí?

V dramaturgii samozřejmě nesmí chybět osvěžující moment a příjemné zpestření: zatímco kapela nasazuje k písni Cigary idú do neba, přijíždí na scénu pohodlné křeslo a stolek s panákem whisky. Ráž usedá, zapaluje si doutník a v roli bonvivánského světoběžníka se vyzpívává ze své lásky ke kubánským doutníkům.

Koncert spěje ke svému finále, na zadní projekci se objevují historické fotografie z několika desetiletí Elánu a všichni tak nějak vědí, jak to celé nakonec dopadne.

Hádáte správně: Voda, čo ma drží nad vodou. Co asi ještě drží nad vodou Elán? Ráž: „O kapelu zájem pořád je a chce vydělávat peníze. Všichni mají dluhy, tak ještě musíme pracovat.“

Regionální mutace | Mladá fronta DNES – liberecký kraj