Closeknit, Mossambic, Black Noise – 13.5.2011, Liberec

Liberecký klub Vlak se v pátek 13. května rozjel nejvyšší možnou rychlostí. Do malého klubu se dostavil komorní počet metalových fandů, který však dokázal jednotlivé vagóny pořádně rozhoupat. Tento den byl důkazem, že i v diskotékovém kraji se najdou věrní metalisti, kteří ještě vědí, jak se správně točí dekou. Důkaz, že metal v Česku nevymřel, naopak tepe, rozrůstá se a je čím dál tím hlasitější, přinesly kapely Closeknit (metal-alternative), Mossambic (post hardcore-emo) a Black Noise (post hardcore-screamo)…
uvnitř fotogalerie

Jako první překvapení večera si svůj debut odbyla kapela říkající si Black Noise. Klubem se rozlehly první rify kytar a údery bubnů, na plac před podiem se nahrnulo pouze pár oddaných nadšenců, ale netrvalo dlouho a bylo jasné, že Black Noise pro nás uvařili solidní dávku hard-coru a černě odění jedinci se s pivy hrnuli dopředu. Koncert byl bohužel zkrácený omezeným počtem songů a kapela na první oficiální skandování svého jména musela odpovědět negativně, ale snad příště… příště uvaří pořádný kotel a my ho s úsměvem spořádáme.

Nefalšovanou událost až zahraničních rozměrů předvedla parta Mossambic, která rozpohybovala kotel, že mě (a doufám, že ne jenom mě) ještě nyní bolí za krkem. V kotli a po koncertě jsem si říkal, že tohle jsou čeští Neurosis, ale nakonec mi došlo, že tak jednoduše se Mossambic charakterizovat nedají. Na dnešní přeplácané hudební scéně, kdy se jedno nedá poznat od druhého, jsou právě Mossambic, jako jedni z mála pravým originálem, který se nedá přirovnat k ničemu jinému. Mají svojí specifickou muziku, identický zpěv, bez kterého by to nešlo, a hrají srdcem, což bylo vidět na bubeníkovi, na kterém bylo poznat, jak si hraní užívá, a že metronom podle, kterého hraje, mu nezní ze sluchátek, ale z mnohem hlubšího a pravidelnějšího místa. Potvrzení kvality byl konečný řev a paroháče míhající se ve vzduchu.

Hvězdou večera a třešničkou na dortu byli liberečtí rodáci Closeknit, kteří předvedli něco neobvyklého, něco těžko charakterizovatelného, něco u čeho si řeknete, že takhle to má vypadat, takhle to má znít. Closeknit jsou stejně jako výše zmiňovaní originálem, předvádějící emotivní podívanou, na kterou nejsou potřeba světla, efekty ani žádné prskavky a plamínky. Oni vás poctivě rozhoupají beze všech pozlátek, stačí jim k tomu jejich hudba. Je jen otázkou času, než tyto velikány uvidíme na velikém podiu s pořádným davem se zdviženýma rukama a mnou v prvních řadách připraveným zešílet.

Ještě teď mi píská v uších, bolí mě za krkem, se kterým sotva pohnu. Přesto z bedniček znějí jedna po druhé tyto nadějné kapely dnešní doby a za krkem mě nikdy nebude bolet tolik, abych si ani teď nezaházel hlavou do rytmu.
 

Photo by Putu

Galerie: