Benátskou bičovaly bouře. Fanoušci Kabátu je přežili

Benátskou bičovaly bouře. Fanoušci Kabátu je přežili

Letos poprvé se mamutí hudební festival Benátská noc konal namísto tradiční Malé Skály ve sportovním areálu v Liberci – Vesci. Měl své vrcholné chvíle i okamžiky, na které raději zapomenout. K těm prvním patřily koncerty Jaromíra Nohavici či Kabátu, smůla přišla zejména v podobě rozmarů počasí.

Od vrcholných vzestupů k naprostým pádům a zase zpět.

Tak by se dal popsat dvacátý ročník hudebního festivalu Benátská noc, který se o víkendu poprvé konal namísto Malé Skály ve sportovním areálu v libereckém Vesci.
Vzestupy, zejména ty hudební, byly vskutku mocné. Byť některé z nich byly velice dobře utajené: například geniální textařský i muzikantský humor skupiny Vltava, uklizený v pátek brzo vpodvečer kamsi do zastrčeného stanu, zvaného honosně Evropa 2 Stage.

Vzlety: Nohavica, Adams, Kabát i práce pořadatelů

Ty viditelné koncertní vzlety, prezentované pěkně v prime timu desetitisícům lidí, však stály za to a už jen kvůli nim bylo dobře na festival se vypravit. Strhující pološílenec Kusturica, byť jeho sláva vrcholila tak před deseti lety, stále ještě se svým souborem dokáže rozhýbat snad i mrtvolu.
Komorní Nohavica, který hravě zvládne silou svého projevu usmířit umaštěné metalisty s naježenými pankáči a ještě je nenásilně spojit s nekonfliktními folkaři. Když pak výše zmíněné nesourodé seskupení spolu s písničkářem zpívá coby festivalový sbor celé písně, zastavuje se člověku chvílemi srdce.

Na rozdíl od Kusturici zažíval Kanaďan Bryan Adams svou největší slávu ne před deseti, ale dvaceti a více lety. Dnes už žije jen z podstaty, přesto i jeho set dokázal, že hit zůstane hitem a fungovat bude pořád, i kdyby byl starý jak Metuzalém. Škoda jen mizerného nazvučení a topornosti publika; obojí nebohého interpreta dokázalo poněkud vyvést z míry.

Velkou věcí byl koncert Kabátu. Ani déšť nedokázal zabránit tomu, aby mnohatisícihlavý dav dostal luxusní zboží v dokonalém balení: Kabát už dávno není parta pivních buranů (míněno v textech písní), ale spíš představitel stravitelného rockového mainstreamu. Slyšte festivalový přídavek Burlaci – účinnější spojení hudební a textové složky budete na české scéně hledat jen obtížně.

K vzestupům se řadí také počasí. Sice se sobotní a nedělní výjimkou, leč o tom dále. Zejména pátek se vyvedl a lepší ztělesnění festivalového léta snad ani neexistuje. Jako vynikající se rovněž ukázala organizace akce včetně zavedení kyvadlové autobusové dopravy z centra Liberce k branám areálu. Pochválit lze též návštěvníky samotné. Kromě několika ztracených věcí a drobné dopravní nehody nemuseli policisté řešit prakticky nic. Bravo!

Pády: počasí, Walda Gang a málo místa v centru areálu

Ani o průšvihy však nebyla nouze. Tím největším bylo asi počasí, které v sobotu večer festival načas téměř paralyzovalo a zlobilo i v neděli. Bouřka s lijákem zkomplikovaly život muzikantům, fanouškům i řidičům, jejichž auta musely z rozmáčených kopcovitých luk tahat traktory. Jediný, kdo si mnul ruce, byli prodejci pláštěnek.

Průšvih druhý: dramaturgie festivalu. Benátská noc už dlouhá léta rezignuje na jakékoliv mapování aktuálního vývoje hudební scény a sází jen na prověřené jistoty typu Vitacit, Turbo nebo Kreyson. Naprostou zrůdností pak byl set souboru Walda Gang, který uvedl na scénu krom primitivních předělávek zlidovělých hitů také několik béčkových až céčkových celebrit typu Robert Rosenberg nebo Jakub Mohamed Ali. O křepčícím Václavu Upírovi Krejčím, hrajícím si na Waldemara Matušku ani nemluvě.

Oproti rozlehlé Malé Skále dost obtěžovalo přehuštěné centrum festivalového areálu. Cestovat k jednotlivým pódiím znamenalo pomalu se sunout s očima upřenýma do číchsi zad.
Celkové dojmy? Padesát na padesát.

Regionální mutace | Mladá fronta DNES – liberecký kraj